Tento článek zabere 3 minuty čtení 😉
Jak to celé bylo.
RŮZNORUDÉ album vzniklo zcela prozaicky – z nutnosti umělce něco vydat. Jako že, už se dlouho nic neudělalo a bylo by fajn o sobě dát vědět (takhle to přeci dělají všichni), z hudebního přetlaku a přeplněnosti duševního šuplíku několika psychicky labilních členů. Na druhou stranu, ono to opravdu něco chtělo, protože muzikant bez písničky je jako… (příměr, který mě zrovna nenapadá). Ale ta vize byla jasná:
Jelikož minule to bylo po čertech pomalý a rozněžněle romantický, tak teďka to tak nebude! Otevřeme dveře rychlosti a agresivitě nashromážděné za leta strávená v romantismu. A dokonce si myslím, že se to až do třičtvrtě desky povedlo a je to ryze „Pink PunkRocková“ deska. Pak je tu jeden adept na Folkovou portu a pár songů předurčených stát se hitem dnešní doby. Ale jinak je to krasopisně rychlý a energický! Což sám doteď nechápu.
Všechny nápady a demáče jsme totiž jezdili sumírovat a dotvářet na Sečskou přehradu, kde má Zdenda (jak známo pan Zakládající – potrpí si na to) chatu. Hned pod chajdou je kiosek, kousek sauna, restaurace, kde mají luxusní kačenu s knedlikem a vůbec absolutní zázemí k nic nedělání. Asi jsme se hecnuli? Nebo snad rum, dědova slivovice, kdo ví?!
Ale je to našlápnutý – prostě je to tak!
Důležité je prý sdělit, proč se deska jmenuje, tak jak se jmenuje. Jestli za tím hledáte něco velikýho, co spadá až za hranici chápání, politicky, nebo podobně vyznívajícího…, není tomu tak! Bylo to přibližně takhle: jel jsem v autě a poslouchal rozhovor na Českém rozhlasu Vltava (protože jsem intelektuál). No a ani nevím, kdo tam mluvil, ale věty byly maličko nesouvislé a škobrtaly o sebe. Ale najednou to přišlo a řečník povidá: „Tyto věci se možná zdají RŮZNORUDÉ, tedy pardón různorodé, avšak nechápejme to tak…“. No a bylo to tam!
Asi bych takových příběhů vymyslel spousty, a tak bude lepší, když si tam každý najde, co hledá a potřebuje. Bude to pak rozmanitější a RŮZNORUDĚJŠÍ. Takže takhle to vlastně celý (ne)bylo a název by měl být opředen tajemstvím. Nebo si to tak aspoň myslím.
Celé dílko jsme se rozhodli natočit ve studiu Citron Ostrava s úžasným člověkem a kamarádem Petrem Slezákem. Ne snad z lenosti jsme vše ve studiu rozestavěli a nahráli živě, jako na zkoušce nebo koncertu. Celý nám to pak přišlo uvěřitelnější a věříme, že i Vy poznáte ten rozdíl. Měli jsme aspoň čas se stmelovat a požívat různá dávidla a jiné dobroty, které tato (a díky dovozu) i jiné země nabízí. Byli jsme dokonce tak rychlí a všechny to tak moc bavilo, že nás den před koncem ve studiu Dráča (basa) s panem Ronosem (bicí) opustili. Samozřejmě ne navždy… Asi neunesli tíhu okamžiku a nechtěli se loučit plačící a rozechvělí. Odvedli však dobrou práci a jsme jim vděční.
A tak jsme osiřeli… Přišel za mnou Péťa Slezák a povidá, že ať nejsem smutnej, že má suprovej film. Pustili jsme si v režii za mixákem zásadní snímek, který se nese duchem celého alba: SOUND CITY (2013).
A v tu chvíli bylo nám přítomným jasný, o čem je RŮZNORUDÉ ALBUM.
Milovat hudbu, lidi a místa s duchem místa.
Texty, co uslyšíte na desce, jsem psal tak, aby k tomuhle všemu korespondovaly. Naše město, místa, pocity, lásky…
Já se omlouvám, ještě jsem se nepředstavil.
A kdo by nevěděl…? Jmenuju se Michal Mráz (zpěv, kytara) a takhle si to celý pamatuju.